“Tak ho svolej.” Řekla mi úplně klidně jedna má blízká žena, když jsem se jí zmínila o tom, že bych chtěla konečně začít vytvářet ten bezpečný prostor pro ženy, ve kterém může být každá z nás sama sebou a se sebou. Kde se sdílí právě to a kdy se chce, kde se naslouchá, kde se nehodnotí, kde se tančí a pláče, směje a skáče. Anebo jen v tichu sedí a je. A především je to prostor, kde je každá z nás přijata taková jaká je. Je viděna. Je uctěna. A to je nesmírně posilující zážitek. Pojďte si ho dopřát.

S velkou vděčností svolávám ženské kruhy na Miladu (ach, jak příznačné). Nesmírně děkuji Lucii za důvěru, podporu a prostor. Těším se na každou z Vás. Přijďte a uvidíte, až to ucítíte.